Předpokládám, že aspoň pár z vás bude znát tuhle pětku holandských metalových veteránů, kteří stále drží svou muziku v starých dobrých metalových kolejích s nádechem thrashe a trochu švédským zvukem... Přesto však už víc jak deset let tenhle svůj recept na krásu postupně dotahují do stále lepších a vybroušenějších linií. Je to banda pohodových lidí, se kterými se dobře kecá i pije, hlavně jejich basák Bas je fakt šílenec... Zvláštní je, že po pár demáčích doposud vydali jenom jedno jediné CD. Vypadá to, že čas Pleurisy teprve přijde... A já osobně věřím, že do své dvojky vloží to nejlepší, co v nich je. No, Pleurisy rozhodně nejsou z těch nejrychlejších, nejbrutálnějších, nejodpornějších a nejtechničtějších kapel – přesto jsou jednou z mých nejoblíbenějších deathmetalových kapel. A víte vy proč? Je to docela prosté – jejich muzika vyznívá opravdu upřímně a především opravdově! Pleurisy to prostě můžete věřit, což se o spoustě „odporně gore“ kapel jen tak říct nedá... Takže tady máte nejdelší rozhovor s Pleurisy, jaký se kdy v nějakém plátku na téhle planetě objevil. Týpek, který se tak trpělivě vyrovnával s mými otázkami, se jmenuje Alex Seegers a v Pleurisy obsluhuje šest strun. Ale vypadá to, že ho moje zvědavost docela bavila. Tak si to užijte...

Nazdar Alexi... Hned zpočátku se podíváme trochu zpět do tvého hudebního působení... Pokud si dobře pamatuju, tak poprvé jsi u nás v ČR byl v roce 1995 během Martyrian Lies tour společně s Krabathor... Tehdy jsi se dostavil jako hostující kytarista Judgement Day namísto Wima, který musel tehdy ještě zůstat u námořnictva (byl profesionální voják – pozn.). Takže se pokud popsat své první dojmy z návštěvy Čech. Co jsi tehdy očekával, když jsi poprvé překročil hranice postkomunistické země? A viděl jsi nějaký rozdíl mezi atmosférou vašich prvních vystoupení a loňským Nuclear Stormem?
No Milane, jsi velmi dobře informovaný… nech mě se zamyslet. Myslím, že asi tak rok před Martyrian Lies tour jsme s Judgement Day odehráli jeden koncert v Plzni společně s rakouskými Darkside a ještě někým. Takže to byla moje první “hudební” návštěva České republiky. Ale ještě předtím jsem už byl v Praze a očekával jsem tehdy, že uvidím zemi, která se pokouší vyrovnat se západní svobodou. Prostě zemi snažící se vytvořit si západní ekonomiku a vzhled. Takže I mezi lidmi byl velký rozdíl. Očekával jsem pěknou architekturu ve městech, protože máte spoustu starých staveb bez pozdějších renovací, takže v nich je zachovaný ten starý duch doby. Takž jsem si všiml, že předměstí a venkov byly mnohem chudší, projížději jsme spoustou vesnic a občas to bylo trošku šedivé a depresivní, ale naštěstí lidé byli velmi přátelští a tak jsem si svůj pobyt hodně užil. A pochopitelně v porovnání s jinými zeměmi jsem očekával levnější cédéčka, což se naštěstí potvrdilo haha! Během první návštěvy v Prze jsem si koupil pár kopií Ritual od Master´s Hammer a Only Our Death Is Welcome od Krabathor, protože jsem četl o tom, že to jsou dvě dobré české kapely, a rozhodil jsem je mezi své kámoše. Z toho vznikl první kontakt mezi Judgement Day a Krabathor… Po tom prvním koncertu jsme jeli to skvělé Martyrian Lies tour, což je dodnes jedna z mých nejkrásnějších vzpomínek. Nikdy na to nezapomenu; vzpomínám si, že první koncert jsme hráli v “Ceske Budejovice” (pořád mě strašně baví vyslovovat ten název haha… zní to tak hůůstě!) v, podle mého dojmu, fakt obrovské hale, s těmi typicky českými křišťálovými lustry na stropě. Člověče, já byl ohromený! Bylo tam asi 400 lidí a někteří vylezli na pódium a nabízeli mi vodku když jsem hrál haha! Měl bych vědět, že v Holandsku hrajeme v mnohem menších klubch a lidi jsou o hodně víc rezervovaní, jsou fakt rozmazlení všemi těmi zahraničními kapelami hrajícími na každém rohu. Takže to pro nás byl pěkný kulturní šok haha… hlavně před sedmi lety, kdy ještě v ČR nehrálo tolik kapel. Vzpomínám si, že tehdy se to akorát začalo lepšit, ne? Čeští fanoušci byli a myslím, že stále jsou velmi vděční, když přijede nějaká zahraniční kapela, takže v tomhle směru se toho podle mě moc nezměnilo. Stejný pocit jsem měl znova na Nuclear Stormu, když jsem viděl všechny ty lidi sledovat naši show v tom zk…veném dešti!!! Neuvěřitelný!!!

Taky se tě musím zeptat na něco, co mě zaráží... Můžeš mi vysvětlit, proč kapela existující skoro 10 let vydala doposud jenom jedno CD? Chápu že death/thrash není zrovna teď moc v laufu, ale problém myslím není v muzice (která je podle mě skvělá)... Možná hlavní věc bude potíž s tím najít nějaký spolehlivý label, který by vás vydal... Jak se na tuhle záležitost díváš ty?
Jo, máš pravdu… Nad Pleurisy při hledání spolehlivého vydavatele pro naší hudbu visí nějaká zpropadená kletba. Sami taky cítíme, že to co je špatné určitě není naše muzika, ale ať už je to jak chce máme prostě vždycky smůlu. Jen se podívej na naše CD Experience… Power records je zase dlaší label, kterému nebylo do vínku dána schopnost pořádně propagovat kapelu a už vůbec nic nevědí o metalové scéně! No, a jsme v tom zase… Naše další CD vydáme u Firebreath/Teutonic Existence Records, což je ta samá firma, která vydala poslední Prejudice… skvělý! Není to sice zrovna největší label, ale jsou upřímní. Majitel je skutečný metalový závislák a hodlá do Pleurisy investovat hodně peněz. Tak doufejme, že se dobrou propagací a promotion se mu ty peníze zase vrátí. Je to na něm, to víš – jestli chce ty peníze vidět zpátky, musí pro to něco udělat. Tak to chodí… Power records takhle přišli o spoustu peněz, protože vůbec nevěděli, jak a co mají dělat…. Těch deset let existence vypadá jako dost dlouhá doba, ale než to začalo vypadat trochu k světu, tak už byl rok 1996. Před Experience jsme vydali tři dema a splitko. První trošku profesionálnější počin bylo podle mě naše demo z ´95 s názvem Degenerated To A Human Life. Kromě vokalisty je naše sestava stejná od roku ´96, což je doba, kdy jsme začali psít skutečné skladby a ne jenom dávali dokupy někaé dobré riffy a číkali tomu song haha… Takže těch deset let je akorát existence jména Pleurisy.

Řekl bych, že Pleurisy hrají jistý druh melodičtějšího deathmetalu se silnými thrashovými kořeny, spoustou zdvojeného riffování a se řvavým vokálem. Tak bych to charakterizoval dneska... ale vaše hudba prošla určitě docela dlouhým vývojem. Takže otázka zní následovně: Alexi pokus se nějak popsat váš hudební vývoj od Experience... k novým skladbám. Co se asi tak dá očekávat od nové desky Pleurisy?
Milane, na letošní podzim můžeš čekat po čertech zabijáckou death/thrash desku! Musm uznat, že tvůj popis naší hudby docela sedí, ale z toho jak jsi nás viděl na Nuclear Stormu a v Praze v Hell´s Bells sám víš, že řvavý vokál už neužíváme. V našem novém zpěvákovi Georgovi Oosthoekovi (který zpívá taky v Orphanage, jak možná někteří z vás vědí…) máme na palubě skutečného chraplouna, který má výborný cit pro to, jak vychytat ve skladbách ty správné nosné momenty. Docela hodně si od George slibujeme. Poo hudební stránce jsme dopracovali ten styl, který jsme nastínili na Experience ve skladbých jako Ineluki, Mission:Transformed nebo v titulní věci… Můžeš čekat stejnou barevnost jako na Experience…, budeme se snažit udělat to víc těžkotonážní, ale nikdy nezapomeneme na rychlé pasáže. Miluju rychlovky haha!!! Prostě fucking THRASH!!! Opět půjdeme nahrávat do studia Harrow v Losseru. To studio bylo před dvěma lety kompletně renovované, takže od něj očekáváme víc! Uvidíme, co z toho v červnu vyleze…;-)

Takže po těchhle aktualitkách zkus říct pár slov o vašich předchozích nahrávkách, jen tak ve zkratece. Řekl bych, že s muzikou na Everlasting Silence moc spokojený nebudeš a koneckonců ani se svou první spoluprácí s kapelou – teď mám na mysli demo My Favourite Girl. Jak se dneska díváš na tyhle nahrávky? Souhlasil bych, když řeknu, že první všc od Pleurisy, která za něco stála, bylo demo Degenerated To A Human Kind, které bylo víc nasáklé švédským stylem a tak..? A proč mělo Unholy Spheres, vaše první splitko s německými Asgaia, tak špatnou distribuci? Je vůbec ještě šance dneska tyhle věci sehnat?
Hmmm, to je dobrá otázka. Už v odpovědi na druhou otázku jsem řekl, že Degenerated... je podle mě první profesionální nahrávka Pleurisy. Dobré riffy, těžký zvuk, dobrý obal, dobré vokály... jo, pořád se mi to líbí, ačkoli jsme to složili krátce po tom, co z kapely odeše druhý kytarista Winfred, takže jsem musel hrát všechny ty zdvojené kytarové party. Pamatuju si, že jsem to nahrával natřikrát. Dvakrát pravý a levý kanál a pak ještě jednou harmonický part přes střed. No, prostě se to povedlo. Mělo jsme na tohle demo dobrý ohlas i recenze. Na první nahrávce The Everlasting Silence jsem ještě nehrál... Začal jsem s Pleurisy hrát až šest měsíců poté, co tohle vyšlo a z tehdejší sestavy už jsme zbyli jen já a bubeník Edwin... Everlasting... bylo všechno to, čemu se říká špatné demo – špatně zahrané, špatný zvuk, ale s pár dobrými nápady a vokály. Dneska na to moc pyšní nejsme, ale sakra vždyť každá kapela má svou prvotinu haha! Moje první nahrávka s Pleurisy bylo demo My Favourite Girl v ´93. Zvuk není nic moc, ale setkali jsme se s prvními dobrými ohlasy a já mám poříd některé věci z toho rád. Enchained To A Lie a Spawn Of Misery jsou podle mě songy, které mají své silné momenty. No a pak jsme udělali Degenerated... a hned po nahrávání jsme začali shánět nového kytaristu a basáka, protože Eric tehdy taky kapelu opustil. Neudržel s námi tempo co do muzikantského pokroku. Podle mne příchodem Base a Axela nastal zásadní zlom. Od té doby jsme začali psát opravdu dobré skladby, které dodneška hrajeme živě – jako třeba Unholy Spheres nebo Mortification Of Flesh (kterou jsme znova nahráli s Tomem van Dijkem z Deadhead na Experience...). Šli jsme tehdy do špatného studia a nahráli nové promo, které později vyšlo jako split-CD s německou kapelou Asgaya u Magnificience recs. Byl na to zase slušný ohlas, ale nikde pořád vhodný label s dobrou distribucí. Ale musám říct, že s Magnificience rcs. Byl největší problém s tím, že nebyly žádné peníze na promotion. Distribuce proistřednictvím objednávek nevbyla vůbec špatná. Takže pokud se poohlédneš po internetu, jsem si jitý, že to ještě najdeš.

Už jsem tady zmínil, že vaše kořeny tkví v thrashové éře osmdesátých let… Jó, to byly časy “Titánů”… ale už jej jiná doba. Jak se vlastně díváš na to “znovuoživení” thrashe v poslední době? Teď nemám na mysli nějaké pubertální hlouposti jako Raise Hell nebo jak se to všechno jmenuje… Jde mi o to, jak se díváš na fakt, že se Kreator vrátili ke svým thrashovým kořenům a vydali Violent Revolution, Destruction jsou zpět s novým materiálem a brázdí Evropu společně zez zmíněnými Kreator a dalšími německými thrashovými mamuty Sodom…Myslíš si, že je to jenom komerční kalkul pro prachy a nebo je to podle tebe “ návrat králů”?
Osobně si nemyslím, že nastane nějaké velké znovuoživení thrashe. Jasně, je to lepší než před pír lety, ale znovuoživení? To si nemyslím, I když by to bylo hezký! Fakt doufám, že festival “Thrash Of The Titans”, který organizují lidi z Bay Area jako benefici pro Chucka Billyho, bude mít zastávku v Holandsku! Umřel bych pro to vidět tu své staré hrdiny na pódiu. Jen si to představ… Heathen, Forbidden, Exodus, Vio-lence atd. – všechno na jednom pódiu!!! Podle mě je ten “návrat ke kořenům” v prípadě Kreator a Destruction je jeden z komerčních tahů. Tihle dvě z mých kdysi nejoblíbenějších kapel byly na nejnižším bodě prodejnosti v celé své kariéře, a tak prostě udělali alba ve starém duchu, aby prodali zase víc alb. Nevykládej si to špatně, říkám to nerad, protože především Destruction je porád jedna z mých nejoblíbenějších kapel všech dob, teda hlavně Infernal Overkill a Eternal Devastation jsou klasiky a na nových deských je taky pár dobrých nápadů. Ale pro mě to už není záležitost, která jde od srdce a je to na tom podle mě slyšet. Ale co do toho mám skara co kecat, když oni zatím vyprodávají své alba I koncerty!?! Navíc fakt nemám nic proti kapelám, která žijí ze svých starých dobrých časů. Podle mě si to zaslouží, protože pro metalovou scénu hodně znamenaly a neměly by být zapomenuty. U Sodom je to něco jiného, ti se nevrátili ke svému stylu, ti dělají už dlouhé léta to samé, akorát že už ne tak dobře, jako dřív… Podle mě nikdy nepřekonali Persecution Mania. Navíc živě hrají hlavně své slabší věci, tak o čem to sakra je? A co si mám myslet o Tomově průserovém projektu Onkel Tom a podobě???!!! Pěkně se tím zesměšnil, haha! Byl jsem loni na koncertu turné Thrashback a všechny kapely mne zklamaly, snad kromě Destruction, kteří hráli dobrý set a naplno. Ale hlavně Kreator jsou podle mne naživo slabá kapela. Ale na CD zabíjejí… Čest technologii, haha!

Pleurisy vždycky měli nějaké změny a komplikace v sestavě. Kromě toho, že kytarista Axel hraje v Silicon Head, Bas hrával v Judgement Day (a ty taky...), největším problémem byly vždycky zpěváci. Dokonce si pamamtuju, že měli Pleurisy jeden čas dva vokalisty. Nějaký čas po nahrání Experience... odešel zpěvák Johan. Můžeš mi sděli důvod, proč Johan z kapely odešel (nebo byl vyhozen?)? Potom jset si našli týpka jménem Roy, jehož první zkušeností s Pleurisy byly koncerty v ČR loni v létě... Ale Roy už je taky minulost. Nováček se jemnuje George Oosthoek, vokalist jinak známých Orphanage. Můžeš mi říct, proč jste vyhodili Roye a proč jste se rozhodli pro George a jak jste ho do Pleurisy zlanařili?
Ano, máš pravdu… vždycky jsme měli problémy se zpěváky, a opravdu doufám, že jsme to s Georgem vyřešili... vypadá to fakt dobře. Zpočátky (v době Everlasting Silence & My Favourite Girl) zpíval Mattieu, kterému sekundoval Edwin, který k tomu hrál na bicí (přesně jako šílenec Chris Reidert, jóó!). Později se Edwin chtěl věnovat už jen bicím, tak jsme požádali Johana (se kterým jsem já, Edwin a Bas tehdy hráli v Desultory), aby se k nám přidal jako druhý vokalista. To se osvědčilo na Degenerated… a Unholy Spheres, ale potom Mattieu začal polevovat jak se svým hlasem, tak hlavně nadšením pro věc, a tak kapelu opustil. Dlouhou doby šlo s Johanem všechno dobře, taky jeho hlas na Experience… je poříd dobrý, ale taky ztratil motivaci, a tak na začátku roku 2001 odešel. Hledali jsme nového voklaistu, našli jsme Roye. Měl dobrý hlas a první jeho koncert v ČR dopadl dobře, ale už tehdy nám začala fakt hodně vadit jeho arogantní a velkohubá osoba. To nepřestalo, a tak jsem ho po jednom letošním lednovém koncertě vykopli, protože už jsme ho měli plný zuby! To byl moment, kdy jme si všichni řekli “tak, a teď chceme pohodovýho týpka, kterýho všichni známe, který má profesionální přístup, dobrý hudební cit a vkus kterému bychom mohli věřit”! Už žádné tahanice se zpěváky!!! Prostě nás to všechno odtahovalo od muziky a o tu tady přece jde především, ne? No, a tak jsme se zeptali George, našeho starého kámoše, a jeho strašně baví s námi řádit haha!!! Skutečnost, že někteří z nás hrají I v jiných kapelách doposud nepůsobila žádný problém. Tahle současná sestava je vražedná a když kvůli tomu budeme muset odříct jednou nebo dvakrát koncert, no tak budiž! Mnohem důležitější je hrát s nadšenými lidmi, se kterými dobře vycházíš!!!

Obvykle mne zlobí skutečnost, že se lidi dost často nestarají o to, o čem muzika, kterou poslouchají, vlastně je... Já sice nepotřebuju mít v textech nějaké filosofické úvahy, ale taky si myslím, že opravdu hodně metalových textů jsou akorát nesmyslné gore a satanistické krávoviny... I když pokud je to pro zábavu, tak je to OK... Osobně si myslím, že Pleurisy mají dobré texty, mně osobně se moc líbí. Te%d teda myslím texty na Experience The Sacrilege. Řekl bych, že jsou většinou o tématch spojených s náboženskou tématikou, ale nejsou to žádné pitominky ve stylu „sláva satanovi“... Jejich hlavním autorem byl Johan, který ale kapelu před časem opustil. Taže se musím zeptat přímo tebe, jestli byus nebyl tak lasakavý a neřekl něco o tom, o řem je vlastně muzika Pleurisy. Máš třeba nějakou oblíbenou skladby kvůli tomu, o řem pojednává?
Chápu tě, ale já jsem taky člověk, pro něhož jsou texty podružnou záležitostí, což znamená, že se mi kapela buď líbí nebo nelíbí nezávisle na tom, jaké má texty (s výjimkou jakéhokoli druhu rasistických sraček, které ani náhodou nehodlám tolerovat!!!). ALE je pravda, že dobrý text dodává sklabě další rozměr navíc, a tak se dá říct, že text může být důležitou součástí skladby. Pleurisy, a hlavně tedy Johan, mají texty, které můžou být hodně autobiografické, ale najdou se i protikřesťanská témata (což je pro Johana taky autobiografické, protože on vyrůstal u dvou silně věřících rodičů… přečti si Mortification Of Flesh) a rád i o věcech z knih, které četl. Třeba Ineluki a Witchcraft jsou postaveny na inspiraci Tadem Williamsem… to podle mne dodává těm skladbách zváštní feeling. Můj oblíbený song z historie Pleurisy je stále jeden z Unholy Spheres jménem Living In Oblivion, který je hodně osobní a Johan ho zpíval tak moc procítěně, že mi naskakuje husí kůže pokaždé, když to slyším. Je to o jednom Johanově příteli, který spáchal sebevraždu… zastřelil se. Určitě se na tomhle shodneme...

Co se mi na Experience The Sacrilege zpočtku nelíbilo byl obal. Měl jsem na první pohled dojem, že je nudný... říkal jsem si „hele co to jako sakra má bejt, nějaký hnědý lejno nebo co?!“ Ale pak jsem po logem rozeznal obrysy hlavu Ježíše a pochopil jsem ten obal. Dobrý nápad, řekl bych, ale přes to všechno ten obal napoprvé nikoho nezaujme. Čí to byl nápad dát na obal takzvané „turínské plátno“?
Haha… jasně chlape, že jsme chtěli, aby to vypadalo jako skutečný hovno! Ne, souhlasím, že barva nevyšla tak, jak jsme chtěli, ale původní mýšlenka byla taková, že to mělo vypadat jako starý pergamenový papír, tak jako ve starých dobách… Naše logo na tom obalu je postavono tak, aby vytvářelo Ježíšovi na hlavě trnovou korunu, haha! Dohromady s hlavou Ježíše a názvem to podle mě působí názorně… (Experience The Sacrilege znamená něco jako zažít svatokrádež – pozn.) Chtěli jsme vyjádřit protikřesťanský obsah. Byl to nápad, který nám vytanul na mysli, když jsme viděli ten obrázek na papíře. Upřímně řečeno - ten obal mohl být lepší. Ale stejně se mi líbí ty obrzky, které jsme použili...

Protože Pleurisy hrají takový melodičtěji pojatý death/thrash se silnou atmosférou a techničností, pověz mi tvůj názor na kapely, které se snaží být za každou cenu co nejbrutálnější, nejodpornější, „nejzlejší“, nejrychlejší a nejpodladěnejší nátěrové gore šílenství... Myslíš si, žemá něaký smysl snažit se dneska být rou nejextrémnější kapelou na zeměkouli? Co se vlastně vy snažíte dosáhnout skrze svou muziku? Co chcete v Pleurisy vyjádřit?
No, tady vypluje na povrch osobní nádech… Víš, já nejsem fanoušek ultrahlubokých vokálů, rychlého, brutálního, nejodpornějšího z odporných, nejčernějšího z black/death/grind metalů. Podle mě nemá smyslů snažit se být akorát co nejextrémnější. Ale když je to udělané inteligentně, jsou to dobré skladby a je to dobře udělané i po muzikantské stránce jako například kapely Hate Eternal, Cryptopsy, Nile nebo Dying Fetus, tak si to užívám hodně. Tyhle kapely posouvají lidské hranice v hudbě na další úroveň a já jsem pochopitelně ohromený jejich muzikantským uměním a schopnostmi, ale ve většině případů mne ty skladby neoslovují. Já jsem Milane velký heavy a powermetalový fanoušek, jehož nejoblíbenější kapela se jmenuje Mercyful Fate. Hodně poslouchám staré americké deathmetalové kapely jako Agent Steel, Savage Grace, Helstar, Heir Apparent a pochopitelně velké kapely jako Mejdny, Judas Priest atd. atd. Tady je moje srdce doma. Mé oblíbené deathmetalové kapely jsou Autopsy, Morgoth, Suffocation, Death a tak dál….prostě ty starý páky!!! Takže být ten nejextrémnější není pro mě důležité. Cílem by měla být hlavně skladba samotná a o to se snažíme v Pleurisy. Totiž psít skladby, ve kterých je brutalita a melodie skombinována v tom nejlepším poměru. Pochopitelně se snažíme hrát jak nejlíp dovedeme, haha, takže tam vyplývá na povrch ta techničnost. Je hezké slyšet, že si myslíš, že jsme techničtí, ale veř mi, že to rozhodně není náš hlavní cíl! To co hrajeme prostě musí sedět jako prdel na hrnec haha!

Konečně nějaká krátká a prostá otázka… Jsem si jistý, že v Holandsku je spousta časopisů a zinů, které podporují scénu… Teď nemyslím ty největší jako Aardschock ale spíš nějkaé ty víc do “undergroundu”. Jenže já jich znám jen pár, jako třeba Master Of Brutality nebo Fear Of Life, ale to jsou předpokládám ty největší a profi vyráběné… Mohl bys tedy zmínit nějaké další holandské magazíny nebo ziny, které si podle tebe zaslouží pozornost? A jak se ty osobně díváš na webziny?
Abych pravdu řekl nemám ponětí o nějakých dobrých undergroundových zinech v Holandsku, Čtu akorát jeden undergroundový zin z Německa/Rakouska, která se jmenuje Snakepit. Doporučil bych ho každému fanouškovi staré skoly heavy/speed/thrash metalu! Najdete v něm všechny staré hrdiny probrané ve skutečně do hloubky pojatých rozhovorech (ptají se rozhodně na sebemenší detaily!) například s Razor, Abbatoir, Holy Terror (kult!!!), Sacrifice, Omen atd. atd. Ale jak jsem řekl – ten není z Holandska!

Za posledních pár let z Holandska vyrostla parta nových kapel. Ale je tam pochopitelně taky hodně starších a zkušenějších kapel... Byl bych docel rád, kdybys jmenoval pár svých oblíbenců ze současné holandské scény... Zajímáš se o novoty a nebo spíš spoléháš na klasická a známá jména? A kdo je momentáoně tým osobním favoritem (nejen z Holandska...)?
Jo, máš pravdu, holandská scéna v posledních letech ožila a ten starý feeling se vrací se spoustou starších kvalitních kapel. Pochystej si Whispering Gallery, výborný atmosférický doom/power metal se super čistými a chrochtavými vokály. Taky kapely jako Detonation (hodně v Goteburgském duchu!) & Iscariot jsou hodně dobré. Taky kapely co asi znáš jako God Dethroned, Thanatos a Houwitser jsou pochopitelně výborné. Ale já mám u většiny z nich vážně radši především jejich starší počiny. Mám na mysli hlavně moje klasiky jako Deadhead – The Feast Begins At Dawn, Thanatos – Realm Of Ecstacy a God Dethroned – Christhunt. Nesmím zapomenout na Sempiternal Deathreign – The Spooky Gloom!!!! To je KULT!!! Moji momentální favoriti jsou Nevermore, Ark & Jorn (s Johnem Landem za mikrofonem, je skvělý!), noví Arch Enemy, noví At Vance a spousta spousta dalších, moc na to, abch je všechny jmenoval!

Očekával bych nějak tvůj krátký komentář k temhle holandským kapelám/albům…

Haha… tys vyjmenoval jenom deathmetalové desky!!! (no a co? – pozn.) Dobře – znám všechny ty kapely a ětšinu těch alb jsem slyšel, ale jak jsem už řekl předtím – můj vkus je jiný. No, tak do toho…
Sinister – Creative Killings: Něco jsem z toho slyušel, zní to pochopitelně jako Sinister. Rachel tam odevdla dobrou práci. Je škoda, že Bart odešel, podle mne Sinister dělal on, má své typické riffování! Dobrá kapela!
Occult – Of Flesh And Blood: Dobrá věc. Líbí se mi jejich ovlivněnní starým thrashem. Taky to, jak používají dva vokály, trošku mi to připomíná staré Pleurisy haha! Vypadá to, že jejich nové CD je taky dodré. Ještě jsem ho neslyšel...
Houwitser – výborná kapela, skvělí lidi! Theo je samozřejmě můj dobrý přítel, ale to nemá nic do činění s tím, že se mi líbí jejich muzika. Hlavne Embrace Damnation s Dorzzzem za mikrofonem… to zní skvěle!
Centurian – Liber Zar Zax: No, upřímně, ještě jsem to CD neslyšel… ale četl jsem nějaké recenze… musí to být skvělé CD! Hráli jsme s nimi živě… dobrá kapela, tvrdě na sobě makají…
Severe Torture – Feasting On Blood: silná banda, momentálně jsou dost rozjetí… ale upřímně – není to můj šálek čaje.
Mangled – Most Painful Ways - jóó!! Fucking Death Metal udělaný tradičním způsobem!
Pentacle – Rides The Moonstorm/Ancient Death: no, tak tomuhle já říkám old school! Na téhle kapele se mi líbí Wannesův vokál… Hodně originální…
Cirith Gorgor – Unveiling The Essence: Nefandím blackmetalu. Vím že hrají blackmetal ve stylu Marduk, ale ještě jsem je neslyšel. Jinak pohoda lidi…
Thanatos – Angelic Encounters: hmmm, když jsem to slyšel poprvně, tak to pro mě nebyli Thanatos. Byl jsem z toho zklamaný, protože miluju první dvě alba Emerging Form The Netherworlds & Realm of Ecstacy, ale tohle zní úplně jinak. Taky bicí znějí moc triggerovaně… Sorry, ale dávám přednost těm starším.
Absorbed – Sunset Bleeding: DISMEMBER NEBO CO?? Viděl jsem je na Nuclear Stormu – dobré vystoupení. CD jsem neslyšel, ale pro libování si v nostalgii bych si to určitě užil. Doufám, že si s nimi někde zahrajeme živě!

Vím že Bas je šílenec, který je vždycky připravený se střískat a mrknout na nějaké to porno... Ale upřímně řečeno o vás ostatních toho moc nevím... Jak bys charakterizoval Pleurisy jako partu lidí, kterí hrají death/thrash v zemi tulipánů..? Jak trávíte volá řas kromě toho, že zkoušíte? A co vlastně děláte, kde pracujete?
Bas je rozhodně šílený blázen!!! Nikdy si jím nemůžeš být jistý haha!!! Edwin je ožralý maniak, která žije a píchá metalem! Dělá něco jako instalatéra, ale jenom přes vytápění… Neumí slovo anglicky! Axel je líný pohodář s duší hipíka haha! Tvrdí, že má práci, ale být neustále na baru, pít pivo a koukat na živě hrající kapely, tomu já neříkám zaměstnání… Kdyby to tak bylo, tak to bych já pracoval celý víkend haha!! Edwin & Axel jsou navíc oba tátové! Edwin má syna a Axel dcerku, oběma je tak kolem dvou let, takže už víš, jak tihle dva tráví volný čas hehehe! Sjors a já máme pevná kancelářská pracovní místa, co nám dává možnost utratit všechny naše prachy za požitky jako cédéčka, koncerty a alkohol!!!

Hele – země sýra, větrných mlýnů a tulipánů (a trávy abych nezapomněl...) – to je asi tradiční a běžná charakteristika Holandska, ale přepokládám, že to není skutečný obrázek země, ve které žiješ. Jak bys tedy popsal Holandsko cizinci? Jaké jsou podle tebe světlé a stinné stránky života v Holandsku?
Holandsko…. che… No fajn, nedokážu si představit, že bych žil někde jinde, ale jak to popsat cizinci? Dobrá otázka… Předpokládám, že lidi si vybaví čistou, rovinatou krajinu a možnost dostat tu všude cokoli se vám jen zamane. Všechno je tu hezky upravené a lidi jsou hodně usedlí a klidní, ale někdy trochu nudní. Co se metalu týče, sežene každé CD a uvídíte všechny kapely, ale není to tak “prožívané” jako například v ČR. Lidi jsou tu znudění. Holandsko je krázná země se spoustou překrásných scenérií a spoustou rozdílných krajů s vlastními tradicemi a jazyky (nářečími?). Jó, a dejte si bacha na ta zasraná kola!!!

OK – moje patnáctá otázka, což znamená zakončit tenhle pokec. Takže Alexi díky že sis našel čas. Jastli je něco, co bys ještě rád dodal, na co jsem se třeba nezeptal, neváhej a vymáčkni se... hřiště je tvoje. C-YA
Tak jo Milane, především moc díky za pohodový rozhovor, rozhodně ten nejdelší, jaký jsem kdy dělal haha!!! Díky všem čtenáčům a českým fanouškům, kteří k nám byli vždycky milí a metaloví. Rádi zase přijedeme. Příští rok se určitě objevíme v ČR, možná dokonce ještě letos! V červnu jdeme nahrávat naše nové CD a doufejme, že letos v září/říjnu to vyjde! Tak se po tom mrkněte, bude to heavy, rychlý, brutální a nakope to všem zadek! Nashle na metalové frontě & cheeeerzzzz! Za Pleurisy… Alex